Mám se dobře, děkuji za optání

29. srpna 2012 v 17:49 | eM Gee |  Výflusy
Poslední týden prázdnin by měl být náležité leháro. Přeci jen, za chvíli tu máme zase deset nekonečných měsíců stresu, učení, písemek a známek, na nichž závisí naše budoucnost.
A tak pár Výflusových bodů, jelikož nemám co psát a přidávat povídku se mi nechce, dokud nebude dokončená.
  • Popíjím grepový džus,
  • poslouchám písničky
  • hraju Harryho Pottera a kámen mudrců (starší verzi), kterého jsem nedávno objevila při přehrabování dévédéček. Nějakým záhadným způsobem mi dnes ta hra přijde jednodušší než před tou řadou let. Jenom Voldemort mě trochu zlobí a pořád nechce umřít (možná to bude těmi viteály...)
  • Když zrovna nehraju (což je tak osmdesát procent dne), čtu si Hostinu pro vrány a přemýšlím, proč je Cersei taková kráva. Ačkoliv jinak je to skvěle napsaná postava, tak jako většina v Písni ledu a ohně. :) (zamilovaný úsměv směrem k Samwellu Tarlymu, Jonu Sněhovi, Bolestínskému Eddovi a zbytku obyvatel Zdi)
  • Taky jsem se ovšem vyznamenala jako hospodyňka, když se mi podařilo bez větších katastrof ohřát maso na houbách a napařit knedlíky tak, aby nelámaly zuby a neudělaly ze sebe blátivou břečku na napařovadle (či jak se tomu říká). No a po umytí nádobí jsem z čiré nudy ještě vydrhla dřez, papiňák a sporák (abych ehm odklidila menší katastrofy, jichž jsem se dopustila)
  • No a když mi dojdou všechny tyhle činnosti, přemýšlím nad svojí krásou (čti: "co to břicho, musím posilovat, hmm, neměla bych jíst tolik čokolády...") a taky nad tanečními, které začnou někdy v říjnu a skončí bůhvíkdy. V tanečních se hodlám stát tou nejneodolatelnější, nejkrásnější, nejšikovnější tanečnicí, co kdy zmíněný kurz viděl, což mě přivádí k myšlence, že bych si ve svých necelých šestnácti letech možná mohla koupit nějakou řasenku a stíny a trochu se s tím naučit zacházet, abych potom při prodloužené vešla nesměle do sálu, roztomile zamrkala a nechala ostatní děvčaa, aby jim slezly nehty závistí... ačkoliv je to pravděpodobné asi tolik, jako že sním chřestýše... chtěla bych aby se sálem rozneslo uchvácené "áááááááách", až vejdu... pravděpodobnost jako že políbím živou písečnou kobru. No prostě a jednoduše, na prodloužené hodlám být perfektně nalíčená se stíny podle barvy šatů nebo tak nějak. Na prodloužené si budu hrát na výrazné děvče s přehršlí sebevědomí (já mám sebevědomí i normálně, ale nemám potřebu to dokazovat)
  • Chtěla jsem vytvořit nějaký článek o tm, jak si zařídit pokoj, jak se chovat, jací jsou nejlepší kluci atd atp, jenže pak mi došlo (mé egoistické já), že nevím, jestli chci někomu pomáhat. Totiž, když prozradím, kterých kluků je dobré se držet, třeba už na mě žádný nezbyde, až sevydám na lov.
  • uvědomila jsem si, proč je skvělé míti deník. Zdál se mi nějaký velmi pochybný sen, kde figuroval upír, jehož jsem ubodala pastelkou (vypadalo to jako versatilka, což je nadmíru zvláštní), pak mě při cestě ze školy sledoval zrzavý úchyl (ale utekla jsem mu a ještě jsem si dala kakao) a pak mě někdo unesl přímo ze soustředění. A u té poslední části byl právě deník. Protože, když se váš život radikálně změní a vzpomínky budou blednout, co vám zbyde krom popsaných stránek? (Ačkoli v tomto případě jsem měla zvrácenou radost z toho, že můžu únosce později usvědčit deníkem a napsat všechny křivdy, které bych jinak snad mohla pozapomenout)
No to by snad mohlo být vše. Doufám. Nechce se mi to po sobě číst, protože je to snůška blábolů tryskajících z mé hlavy... no jo no, co nadělám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama