Červenec 2012

Výflus třicátý: Z ničeho něco

27. července 2012 v 19:14 | eM Gee |  Výflusy
Tak.
Chtěli byste slyšet, co jsem za měsíc prázdnin zažila? A můj osobní cyklistický úspěch? Taky ne? Ale jděte... Takže to fakt nechcete slyšet? Ne? Tak nic. Tak mi alespoň povídejte, co jste zažili vy. Já jsem zvědavka zvědavá a jedno velké ucho, za jaké by se nemusel stydět africký slon. Taky ne? Že vy jste přišli jenom proto, abyste si poslechli drby? Proč kroutíte hlavami? Ach jo... žádný drb pro vás nemám...


Žjóva, vy tam ještě pořád sedíte a netrpělivě poťukávátte na myš, že jo? Hustý :D
A teď vážně, co chcete slyšet? Proč mlčíte? Fajn. Nebudu se vás ptát. Prostě si sem budu blábolit dál...

Bla bla bla...

Nenudí vás to? Nudí? Dobrá, začnu tedy něco vyprávět. Chcete slyšet, co všechno jsem dneska zbaštila? Totiž, to asi ne, kdyby na to narazila nějaká anorektička, mohl by jí trefit šlak. Takže o jídle nic.
Ale vždyť jste říkali, že nechcete nic slyšet, nebo jo? Fajn, fajn, FAJN! Já vidím, jak to popíráte.
Možná bych vám mohla vyprávět, jak jsem byla na mistrovství, vlastně to by vás mohlo i docela zajímat. K tomu se pojí i povídání o tom, že dokážu být neviditelná. Ani tohle vás nezajímá?! A co teda chcete? Donutit mě k přiznání, že jsem dost času strávila u počítače, dívala se na Hru o trůny, projížděla blogy a mlátila hlavou do stolu, když jsem omylem sjela myší na tu protivnou mluvící reklamu, u které dokážu i pokud si snížím hlasitost na minimum, zapojím do počítače sluchátka a ty schovám pod polštář, pořád rozlišit jednotlivá slova?

(Pokud jste to dočetli až sem, jste machři. Pokud jste se dokázali soustředit, vyslechli jste si ve zkratce ty nejsilnější zážitky z letošních prázdnin)

Nemusí to být bikiny

22. července 2012 v 18:56 | eM Gee |  Výflusy
Že jsou sportovní jednodílné plavky nudné? Že nejsou vůbec sexy? Že jsou jednotvárné a určené jen pro pablby, jejichž nejrafinovanější účes je drdol pod gumovou čepici?

1000 důvodů k úsměvu

15. července 2012 v 20:38 | eM Gee


... aneb always look on the bright side of life

Zdá se mi, že lidé mají k životu až příliš pesimistický postoj. Všechno je na draka, nic nikoho nebaví, všechno je drahé, nic není dost dobré...
Přesto věřím, že každý z nás má něco, co ho zaručeně potěší. Něco, na co se těšíte, kvůli čemu jste ochotni přetrět další den.
Může to být maličkost. Pro někoho kousek čokolády, pro jiného sekání trávy.
Může to být pocit z dobře vykonané práce.

Já jsem na vrcholu blaha, když se mi podaří vykouzlit úsměv na tvářích lidí okolo sebe.

Tohle je jeden z mála projektů, které bych chtěla vytvořit.

Pravidla?
A k čemu? Přidej svůj střípek štěstí a pošli to dál. Napadne-li tě další věc, za kterou jsi rád/a, nestyď se a napiš další komentář.

Jak na to?
Jsi totálně na dně a dokážeš si vybavit jen ty nejčernější vzpomínky a pocity? Podívej se kolem sebe. Otevři oči a rozhédni se po svém pokoji. Obklopuješ se věcmi, které nenávidíš? Ne. Vždy tam najdeš něco, z čeho máš radost: Povedený obrázek, hrníček z keramického kroužku, fotografii přátel... co cítíš? Tu slavnostní atmosféru na narozeninové oslavě? Popiš ji. Rozpomeň se. Máš příšerného chemikáře, který ti zhoršil známku? Nepamatuješ se, že ti kdysi dal i tu jedničku? Znáš nějaké motto, písničku, která ti zvedne náladu?
Proč jsi veselá/ý právě teď?
Co tě drží nad vodou?
Můžeš napsat jediné slovo, nebo se rozpovídat. Meze se nekladou.



pseudonámořnické zblbnutí

11. července 2012 v 16:25 | eM Gee |  Výflusy
Začnu velmi otřepanou větou, ze které by i sám tenhle blogís protáčel oči v sloup. Miluju vodu. Ne, neděste se. hci se s vámi podělit o svůj největší sen a o to, jak jsem se k němu dostala.
Kdysi dávno jsem večer zapnula televizi. Vidím mlhu, holčičku zpívající na přídi lodě, trosečník... vypadá to zajímavě... Bum bác! Piráti z Karibiku. Ty postavy, to moře, ty lodě! A už jsem byla zamilovaná.Neuvědomovala jsem si to tehdy tolik, co nyní, ale od té doby jsem si hrála prakticky jen na to, že mám plachetnici a brázdím širé moře plné pirátů.
Od té doby jsem uchvácena vším, co se nese na vodní hladině, popohání to vítr a krotí se to kormidlem.
Pak jsem na to na nějakou dobu trochu pozapomněla. Nový dech mému snu dodala až učitelka hudební výchovy na gymnáziu, jejíž hodiny byly tak nudné, že jsem se bavila čtením "vtipných" poznámek studentů ve zpěvnících.
Tehdy jsem narazila na odrhovačku "What shall we do with a drunken sailor". Musela jsem si ji najít na youtubu.
A narazila jsem na tohle:
Okamžitě jsem se zamilovala do těch kreseb. Chtěla jsem vědět, co dalšího nabízí námořnické odrhovačky v tomto provedení. (obdivuju lidi, kteří umí kreslit, i když je to manga, čemuž zrovna nefandím)

Lodě sedmnáctého století, osudy námořníků... Naučila jsem se, čím se která loď liší od jiné, jak se jmenují jednotlivé části, kolik lidí čítala posádka, jaký byl dostřel děl, všechno. Teď už si většinu věcí z toho nepamatuju a mrzí mě to. Tehdy jsem dala svému snu jasnou podobu. Postavit loď podle tehdejších plánů, sehnat dostatek šílenců, kteří by šli se mnou a vydat se na boj s mořem, obeplout svět. Hledat poklad (i kdyby to měly být kokosový ořechy, ten poklad tam měl být)

Bohužel, je velmi nepravděbodobné, že by se mi podařilo sehnat fregatu a tisíc šílených sebevrahů. Ale lodě, které jsou docela staré, existují. Sice už to nejsou ty nádherné plachty, dřevěný trup a lanoví, ale přesto jsou svým způsobem úžasné. Chtěla bych jednou navštívit nějakou plovoucí pevnost první a druhé světové války, ale i tak můj sen s bárkou ze sedmnáctého století zůstává.

A mladší lodě mají možná maličko promyšlenější písničky (a je mi jedno, že to není přímo námořnická odrhovačka)




Plout po hladině světového oceánu, trojúhelníkový klobouk na hlavě, v rukou ohlazené dřevěné držáky kormidla, nebo šplhat po poctivých lanech na nejvyšší stěžeň, opřít se v hlídkovém koši a koukat do dálky, spát v houpací síti a sledovat moře, jak je překonáváme, jó hó hó, to by bylo něco.
Vodu miluji, ale vodní masy-a hlavně jejich obyvatelé-mě děsí. Loď, ač je to jen skořápka, je přeci jen pevná a chaluhy, žraloci, ani medůzy pro ni nejsou problém.
PS: Velice se omlouvám, jestli je to nesrozumitelné. To víte, já jsem schopná ty písničky přehrávat do zblbnutí. :D

Všechna výše zobrazená videa jsou z youtube.com. Autory písní neznám, ilustrace přidal kterýsi "Lord Cavendish"

Dopijte kumpáni jo ho!

Plavec na suchu to má horší než ryba na suchu...

10. července 2012 v 14:49 | eM Gee |  Výflusy
...protože by byl schopen se zvednout a do toho bazénu jít, ale je línej, línej, línej.
Takže jsem vydržela týden bez tréninku. Víc ne (díkybohu). Včera (pondělí) jsem šla na plavečák a necelou hodinu se tam cachtala na kondiční dráze. Málem jsem přivodila infarkt pár aktivním staříkům, když jsem se vrhla do vody, začala plavat kraula a všechny je předjela. Pak jsem se začala vesele a napůl šíleně smát do vody (což znamenalo, že se musím častěji nadechovat), protože ten hedvábný dotek hladiny, bublinky, které jsem vydechovala a které se za mnou tvořily, ten pocit, kdy víte, kam položit ruku, a ona projede vodou jako máslem a nezpomalí vás, pravidelnost kachliček... lidi, mně to tak strašně chybělo! Div jsem ten bazén neobjala.
A z čiré rozjařenosti jsem si ke konci "tréninku" (sestavila jsem si ho sama na místě, obdivujte mě :D) dala několik bazénů motýlkem. A to byl naprosto NAPROSTO bombastický pocit.

Mě se jen tak nezbavíte

5. července 2012 v 20:26 | eM Gee |  Výflusy
Poslední dobou nemám moc náladu psát články. Jsem si jistá, že jste si toho už stačili všimnout. Zkrátka, přišla jsem na to, že díky deníku papírovému už nemám potřebu vylévat si svoje plavecké já tady. Na druhou stranu, jestli to se mnou půjde tak jako poslední dobou, pravděpodobně se dočkáte recenzí na kosmetiku, daily outfits a nail designu. Ovšem doufám, že až tak hluboho nevystoupám.
Bohužel, v posledních dnech mě opustila psavá můza, a tak se nedočkáte ani povídek (což je pravděpodobně dobrá zpráva, pro ty citlivější z vás).
No, jenom jsem chtěla sdělit, že jsem neumřela, že mám dokonce nápad (který se snažím rozvést) na povídku a že místo povídky kreslím komix.
Ty drbuchtivé chci spravit o tom, že se Pan Dé neuvěřitelně zkazil. Moje obří ego říká, že já za to nemůžu. Ale když ho ostatní rozmazlují, tak s tím moc udělat nemůžu. jo a taky k nám přišel nějaký rychleplavající rus. Překládám mu tratě anglicky a on na mě vždycky tak shovívavě kouká, jako že teda si cení mojí snahy, ale je mu to na dvě věci.