Červen 2012

Bojím se lidí

4. června 2012 v 22:21 | eM Gee |  Výflusy
Mamka by chtěla, abych se zúčastnila plaveckého tábora. Jenže to má několik háčků:
1)nejsem tak dobrá jako ti, kteří se kempu obvykle účastní
2) byla bych tam nejstarší mezi mladšími a rychlejšími
3) a to je nejdůležitější, nemám ráda lidi. Bojím se mluvit s ostatními, pokud to nemám v popisu práce, a i to jsou jen okrouhané: "Dáte si čaj nebo kávu?" Bojím se toho, co si o mně budou myslet. Bojím se být outsider. Bojím se, že se s někým skamarádím a potom se mnou bude ten dotyčný chtít udržet kontakt. Bojím se, že se ztrapním.
Všechny tyhle své problémy řeším následovně:
1) vybírám si koníčky, u kterých nemusím mluvit (viz ono plavání)
2) nechodím z domu jinam než do školy a na trénink
3) z většiny akcí se omlouvám, že nemám čas nebo že mi to rodiče nedovolí
4) s ostatními mluvím jen v případě, že mluví oni a já můžu zůstat ve stínu
5) když si můžu ve škole vybrat, jestli chci psát test nebo být zkoušená, vybírám si test. Nesnesu pohledy ostatních.
6) píšu si blog, abych mohla anonymně dostat nějakou odpověď, aniž bych se ztrapnila nebo aniž by bylo možno na mě ukázat prstem a říct "To je ta kravka, ha ha ha..."

A co vy, taky byste se nejraději zakopali pod zem, abyste nemuseli s nikým naživo nikdy mluvit?

PS: Tímto chci poděkovat těm úžasným lidem, kteří se mnou mají tu trpělivost a ve kterých jsem poznala skvělé přátele, jimž můžu věřit. Ještě dlouho jim budu vděčná, že mě mezi sebe přijali a podařilo se jim devadesátiprocentně tuhle mojí "dark side" přebít úsměvem. Nemít Vás, (přední lavice u okna, ta vedleměsedící, třetí lavice uprostřed, lidičkové z plavání a z tábora) nevím, jak bych se svým pesimistickým já vypořádala. Vy jste ho hodili na katapult a odstřelili :)
extrémně introvertní

Sebevražda? kdo řekne ne?

3. června 2012 v 7:44 | eM Gee |  Výflusy
Někdy se stává, že si mladá, pubertální dušička připadá osaměle. Až tak sama a opuštěná, že nevidí žádné východisko.
Říká se, že ve věku mezi 12-18 lety je nejvíce sebevražd.
A na co myslí opuštěná, nezajímavá dušička, když ve zprávách vidí, jak spolužáci nosí nějakému studentovi, který tu sebevraždu spáchal (a je jedno z jakých důvodů), na pomníček květiny, svíčky?
Takové malé, ustrkované dušičce se nikdy ani nesnilo o tom, že by někdy byla v televizi.
Když se ví, že děti trpí krizemi osobnosti, proč se ukazují zprávy, kde někdo umřel, ale už se nevyváží tím, že student může mít taky fajn život?