S vůní chloru

21. března 2012 v 21:10 | eM Gee |  Vrakoviště
přináším Vám krátkou povídku, kde nejsou ani pořádně definovány postavy. Nejdřív jsem nevěděla, do jakého prostředí to zařadit. Krachlo soustředění, výlet... u ničeho jsem nedokázala vymyslet situaci, kdy by bylo následující setkání možné. Trénink taky nepřipadal v úvahu. A pak mě to trklo. Polední pauza na závodech mívá přesně tu atmosféru, jakou jsem chtěla popsat.
houp jůl indžój it :)


Jen plavci mají dar
Vidět dech v podobě rosy.
* * *
Okolí pomalu utichalo. Vlny v bazéně se uklidnily a přešly do jemného, pravidelného šplouchání. Závodníci se vytratili na oběd a hala, kde chvilku předtím nebylo slyšet vlastního slova, se ponořila do ticha.
Ležela na ručníku a měla zavřené oči. Mokré vlasy nechala rozpuštěné pomalu usychat, ačkoli věděla, že je později znova namočí. Trošku nakrčila nos a podepřela si hlavu rukou. Pak se pro sebe usmála. Vypadala šťastně. Užívala si klid, který na bazéně působil trošku nezvykle, a jarní sluníčko, jehož paprsky byly zesíleny skly oken, ale ještě ne natolik, aby to bylo nepříjemné.
Věděla, že přijde. Vlastně v to doufala. Pevně věřila, že se brzy objeví. A vyšlo to. Ani tentokrát neporušil svůj zvyk zůstávat na oběd v areálu.
V polospánku se usmála.

Sedl si. Jeho místo bylo tak blízko jejího. Bezděky její úsměv opětoval. Všiml si, že si vzala plavky, které se mu tolik líbily. Věděl ale, že ne kvůli němu. Lehl si vedle ní. Díval se na její vlasy. Jaká škoda, že je nenechala růst pod ramena. Byly by krásné. Ale to byly i tak. A voněly. Vůně byla trošku utlumena pachem chloru, ale i tak ji zaznamenal. Přisunul se ještě trošku blíž. Nechal se unést její aurou. Byla čistá, průzračná, a přitom pevná. Věděl, že to je ona. Vždy rád sledoval, jak se stará o mladší děti z oddílu a obdivoval ji za to. Věděl, že kdyby ji požádal, rozdala by se. Ale ne pro něj. Pro všechny. Trochu ho to mrzelo. Ona by o něj nestála.

Trochu ztuhla. Cítila se sama. Byl tak blízko. A přece věděla, že by na něj nikdy nedosáhla. Měl tak dospělé názory. Byl spravedlivý. Zodpovědný. To ona ne. Ona byla jen…ona. Nechtěla brát a neuměla dávat. Nezasloužila by si ho. Jen pokud…pokud by on sám udělal první krok.

Byl si téměř jistý, že ona spí. Ale váhal. Netroufal si. Ale věděl jistě, že se znova taková příležitost nenaskytne. Vzal opatrně do ruky pramínek jejích vlasů. Dával pozor, aby za ně nezatahal. Byly hebké. Tušil, že neobalené v chloru jsou ještě jemnější. Kdyby jen věděl, co s myslí. Kdyby jen byl dost dobrý, aby si ho všimla. Ruka mu ztuhla v pohybu.

Překvapením málem otevřela oči. Hrál si s jejími vlasy. Vyčkávala. Přála si, aby to nebyl vtip. Doufala, že má pravdu. Ale co když si to pouze namlouvá? Ne. Na to nesmí myslet. Zase by všechno pokazila. Mimoděk si vzpomněla na kamarádčina slova: "Zhluboka se nadechni a skoč do toho po hlavě". A tak to udělala. Přetočila se čelem k němu a otevřela oči. Usmála se. Trochu natáhla ruku a propletla své prsty s jeho. Okamžitě pochopil.

Byl zaskočený. Pevně svíral její ruku a utápěl se v jejích očích. Byly namodralé. Jako pokaždé, když byla na závodech nebo tréninku. Taky se usmál. Chtěl něco říct, ale slova se mu zadrhla. To ticho bylo příliš dlouhé, aby bylo přerušeno něčím tak banálním, jako byla slova. A tak jen doufal, že ona to ví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice K. Alice K. | Web | 24. března 2012 v 12:54 | Reagovat

Krásný blog! :)

2 Lorraine. Lorraine. | E-mail | Web | 27. března 2012 v 19:18 | Reagovat

Úžasné napsané! Došla mi slova...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama