Červený svetr, tmavě modré džíny, sešit a kafe...

9. března 2012 v 22:56 | eM Gee
...to jsem já.

(Vzhledem k tomu, že zima nám pomalu končí a mě začala být tady na blogu docela zima, zde je trochu voživenější kabátek, který mi barevně vyhovuje. Hlavně pro tu malinovou.)


Je na čase, abych se představila.
Mé skutečné jméno pomineme, tady jsem prostě eM Gee. Je mi patnáct, chodím do kvarty a od první třídy plavu.

Bydlím v domě, ve svém na sever orientovaném pokoji, kde je pořád zima. Snažím se udržovat pořádek, protože v chaosu bych se ztratila. Vlastně to tak je vždy a ve všech situacích.
Ve všem potřebuji mít přehled, nejlépe abecedně seřazené a zakládám si na stereotypu. Nemám příliš ráda změny, jsem spíš konzervativní. Ale když se ve mně něco zlomí, jsem schopná kompletně si přeorganizovat život ze dne na den.

Miluji modře proužkované kancelářské košile, pouzdrové sukně, mlynářskou čepici, kabáty a vlněné svetry.
Často nosím kombinaci tmavě modré, malinové červené a možná občas trochu velbloudí (No prostě něco podobného barvě okrajů stránky) Doplňky nenosím a díry na náušnice nemám-nesnáším kov. te dotyk je mi nepříjemný. Takže jenom kdyby to někoho zajímalo, můj outfit je nezajímavý a někdo by řekl "nedodělaný". Ale to bych nebyla já.

Mezi moje koníčky patří (mimo plavání, o němž tu bývá řeč dost a dost) běžky, čmáření a pozorování lidí ve snaze se něco přiučit.
Občas se mi zdá, že neumím úplně zásadní věci, které by nikoho nenapadly, jak je může někdo neumět (mám podezření, že to souvisí s tím, že potřebuji mít na všechno podrobný a přesný návod). Tak například:
neumím mluvit s lidmi. Buď mluvím příliš, nebo nedokážu dobře odpovídat. Nezvládám navázat konverzaci a přitom je tolik lidí, se kterými bych mluvila moc ráda.
Neumím si učesat vlasy. Dvě ruce mi na to nestačí.
Nedokážu být zlá a děsně mi to vadí.

Taková jsem já. Miluju svou svobodu a nesnáším změny. A přitom mi změny dávají svobodu. A takové změny, které mi dají svobodu, bývají zásadní a jako blesk z čistého nebe.
Jsem individualista. Mám sice ráda lidskou společnost, ale pracuji zásadně sama. A nesnáším, když mě někdo s někým spojuje. Protože já jsem tu sama za sebe. Proč to nikdo nedokáže pochopit?
Mám spoustu připitomělých zásad. Moje hrdost dost často přesahuje racionální myšlení. Já tu hlavu neskloním a nepůjdu. Já se raději budu mračit učitelce do očí a stát si za svým, i kdyby to byla blbost a hrozila mi za to pětka. A je to se mnou i horší.

no a taky se mi často daří dělat z komára velblouda.

Zapomněla jsem něco? A jo, jestli mi chcete udělat radost, nalijte mi kafe. jakékoliv krom instantního. Ale to ze školního automatu taky přežiju, však ho piju už nějakou dobu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Ehm Slečna Ehm | Web | 10. března 2012 v 18:07 | Reagovat

Kafe bych si taky dala.
Jsem ráda, že jsem se toho tolik dozvědělěla..

2 eM Gee eM Gee | E-mail | Web | 10. března 2012 v 20:28 | Reagovat

[1]: No, doufám, že to je ironie :)

3 dream-diary dream-diary | E-mail | Web | 11. března 2012 v 13:49 | Reagovat

Tvůj komentář nesmažu ;) Je to tvůj názor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama