Únor 2012

Čahoune...

25. února 2012 v 20:04 | eM Gee |  Výflusy
Mám Tě ráda, proč ti to nemůžu říct?
Není na tom nic špatného
Nechci s Tebou chodit, jsem na tebe stará
A bojím se, že by to zle skončilo
Chci se omluvit, trápí mě, co jsem Ti řekla
Ale můžu jen mlčet a doufat, že Tě to nezranilo.
Mrzí mě, že si myslíš, že mi vadí... ne, že si myslíš, že mě ztrapňuješ
Špatně jsem se vyjádřila. Vždyť jsem byla naštvaná na holky, ne na Tebe.
Dobře, mohl jsi trochu zbrzdit, ale… právě to je na Tobě roztomilé.
A… já nevím, co Ti mám říct.
"Hele vole, je to OK, to se Tě netýkalo" prostě nevyjádří, co si myslím. Co cítím…
A co já vlastně cítím? Záleží na tom? Jsi fajn a já to vím.
Točí se mi hlava, hezky se mi s Tebou mluví, ale nemůžu… nerozumíš mi.
Máš mladou mysl, to se spraví. Užívej ji, dokud to jde. A na mě zapomeň.
A nebo ne. Ale vrať se až třeba ve dvaceti.

Mám Tě ráda, ale láska to není (nebo co já vím, chybí mi zkušenosti. v patnácti… neobvyklé)
A nemůžu Ti to říct. Bojím se sama sebe… i ostatních… a pomluv.

Asi potřebuji někoho, kdo mě obejme. Asi potřebuju kotvu, která mě ustálí. Ale nemůžu se opírat o dítě. A-i když můžeš tvrdit cokoli jiného-ty dítě jsi.
ale to i já, i když jsem blíž dospělým.

PS: Ne, ne nemá to být pokus o poezii. Takhle mi to prostě vytanulo z mysli. Panebože, kdyby si to tak přečetl, to by mohlo být zajímavé. krucinál, tohle nemá být pseudomyslitelské, ani pseudopoetické. Prostě a jednoduše, to je pubertální výlev. Tak to tak prosím berte. (já jen, aby se lidi nepohoršovali)

Jak být cool, in a oblíbená v deseti (jednoduchých) krocích

25. února 2012 v 16:08 | eM Gee |  Výflusy
Pokračovala jsem ve své studii dnešní mládeže, ve které se specializuji na zajímavý druh dívek, které se podobají navzájem jako vejce vejci.
Potrefené husy, přečtěte si raději úvod k minulému článku, než mne začnete posílat do chřtánu pekelného.

1. Je důležité vypadat jako ze škatulky. Zde opět odkazuji na minulý článek, kde naleznete popis vzhledu.
2. Najdi si několik holek, které tě budou pro tvou krásu zbožňovat a vzhlížet k tobě. Nějakým způsobem jim vysvětli, že tvůj styl je nejlepší a pokaždé jim ochotně poraď, jak změnit šatník, účes… hlavní je, aby tvé kamarádky byly ošklivější než ty, případně aby bylo na první pohled jasné, že tvůj styl jenom amatérsky kopírují.
3. O přestávkách seď zásadně na lavici. Na židli vypadáš jako šedá myška, navíc, obklopená svými dvorními dámami nebudeš vidět. A to by přeci bylo škoda, ne? Každý musí vědět, že to ty jsi ta důležitá, proč by se měli zajímat o ostatní.
4. Hezky se usmívej na každého kluka, flirtuj s ním, mrkej tak, jak jen ti to víčka dovolí. Směj se jeho vtipům nahlas a zvonivě, přehrávané "hihihihhihhi" vždy zabere.
5. Nauč se chodit na jehlových podpatcích, chůzi tak dodáš patřičnou eleganci a budeš vypadat dospěle, vždyť nikdo nestojí o chudinku, která vypadá na svůj věk.
6. Nenos batoh, ani větší tašku přes rameno. Učebnice jsou přece tak těžké, proč namáhat záda? Kabelka je mnohem oblíbenější. A svůdným úsměvem tím správným směrem získáš každou knížku, tahák se správným výsledkem, nebo dokonce lepší známku.
7. Pomlouvej. Vím, zní to strašně, ale není nic účinnějšího, když si chceš získat posluchače a pozornost. Navíc, když správnému člověku povíš drb o své sokyni, a je jedno, že to není pravda, tak konkurenci zničíš a veškerá pozornost se přesune na tebe.
8. O nutnosti mít na facebooku fotky s roztomile našpulenými rtíky, v nenápadném předklonu, aby vynikl tvůj dokonalý dekolt, snad ani nemusí být řeč.
9. Opatři si push-upku. Kdo by se díval na plochý hrudník?
10. Přemluv rodiče, aby ti věnovali příslušný obnos, potřebný pro renovaci tvého pokoje. Růžová barva na vymalování rozhodně nesmí chybět!!!


A neberte mě moc vážně lidi


A

Jako přes kopírák

14. února 2012 v 14:40 | eM Gee |  Výflusy
Úvodem článku bych chtěla říci, že mi je patnáct let, a nežiji v devatenáctém století, jak by se někteří experti mohli mylně domnívat. Také bych chtěla upozornit, že následující článek obsahuje pouze mé osobní názory, a je mi naprosto šumafuk, jestli s tím budete souhlasit. A pokud by se někoho dotklo, že říkám to, co si myslím, pak by takový člověk měl mít na paměti, že potrefená husa se vždycky ozve, a - dle zkušeností - bude volat po mé hlavě.
A nyní už k tématu.
Začalo to zcela nevinně, když jsem si ze zvědavosti pustila kousek soutěže "Smart and Beauty". Po chvilce jsem začala mít strach, že se mi rozbil počítač a přehrává ty samé záběry několikrát za sebou. Bohužel, pravda byla ještě smutnější. Těch dívek, které jsem pokládala za jednu, bylo několik. Vynikaly ovšem podobností, jaká se zřídkakdy vidí. Ke stručnému popisu:
  • Dlouhé, nepřirozeně rovné, rozpuštěné vlasy po prsa, patka, neustále poupravovaná pohazováním hlavy, s konečky, které se postupně zužovaly a mizely do neznáma - následek skutečnosti, že hříva dlouho nespatřila kadeřnické nůžky.
  • Řasy zvýrazněné natolik, že i od jinak hezkých očí bylo zdravější odvrátit pohled
  • top s leopardím vzorem, na kterém bylo látkou šetřeno více, než by v podzimních měsících bylo vhodné.
  • Vysoké úzké kozačky na ještě vyšším, úzkém podpatku.
Z nadměrného mrkání soutěžících, pohazování patkami a geniálními odpověďmi na pokládané otázky mi šla hlava kolem.
Později, když jsem trochu přišla k sobě, jsem se postavila před zrcadlo a kriticky se zhodnotila. Bavlněné tričko s normálním, kulatým výstřihem, nesahajícím dál, než ke klíčným kostem, modré džíny bez děr a cingrlátek a k tomu všemu praktický vysoký culík. Vlastně ve chvíli, kdy jsem konečně zjistila, co znamená "být krásná" v profesionálním měřítku, jsem ze svého nudného outfitu měla být znechucená. V tu chvíli bych ovšem nejraději svůj odraz objala.
Tehdy jsem si přísahala, že se pokusím zjistit, jestli se i v mém okolí nachází podobná, vlastně stejná, individua, zabrousila na internet, porozhlédla se po časopisech… ale to už je téma na další článek.

Teenagers are weird

10. února 2012 v 16:00 | eM Gee |  Výflusy
Jsem mimořádně divný puberťák, dokonce i rodiče nade mnou kroutí hlavou.
Každému dospívajícímu dítěti je přeci proti srsti, trávit čas s vlastní rodinou, odmítá nosit věci, které mu vybere maminka, po stěnách má plakáty platonicky milovaných superstárs, je neposlušné, rebelící a považuje hudební vkus svých opatrovníků za zastaralý, out a celkově i jinak trapný. Nemluvě o dalších drobnostech.
  • Nechtějí mi věřit, že mi je jedno, jestli budu trávit prázdniny s nimi, nebo s někým jiným. Ale copak jim můžu říct, že mým snem je vzít batoh na záda, na hlavu slamák a v pohorkách překonat nějaké ty vrcholky, ideálně s přespáváním ve stanu a s božím klidem od všech ostatních mluvících bytostí? A stejně mi to je jedno. Tu horskou túru si plánuji někdy na neurčito do budoucna, až budu dospělá.
  • Nechtějí mi věřit, že mi je šuma fuk, jestli mám jít do tanečních, a že ostatní tančit budou umět. (Já tam s třídou nepůjdu ani za zlaté prase.)Jo, to mi je celkem jedno. Kdybych tam ovšem mohla s těmi, které mám ráda (pan Dé + další), nebo sama, tak si to možná rozmyslím.
  • V pokoji nemám jediný plakát
  • Nesnáším obchody, takže nepohrdnu prakticky ničím, co mi koupí maminka (myslím, že má dobrý vkus, lépe umí hledat v regálech, tak proč se namáhat sama, když nesnáším ty spousty lidí…)
  • Nikdy nepráskám dveřmi, s nikým se moc nehádám, rodičovskými radami a nařízeními se řídím v devadesáti procentech případů, i v přítomnosti oči-v-sloup-točících vrstevníků.
  • A poslouchám prakticky všechno. Takže i oblíbenou hudbu rodičů.
  • A nerada utrácím
  • A nenosím šperky, protože nesnáším kov
  • A nechci si nechat propíchnout uši
  • A nevlastním (a vlastně po tom ani netoužím) ani řasenku, ani lesk na rty, ani žádné takové podobné serepetičky
  • A nemám zájem pít alkohol, ani kouřit
  • A ani by mě nenapadlo, s někým se scházet za zády rodičů, nemluvě o tom, že jsem v životě s nikým nechodila a ani nikam nespěchám.
  • A baví mě škola
A to je mi prosím patnáct.
Tak co, pořád si myslíte, že nejsem cvok?

Výflus desátý: úryvky z života soustředěné plavkyně

5. února 2012 v 12:17 | eM Gee |  Výflusy
Jak tak koukám, dlouho tady nic nepřibylo. No tak mi chyběla múza, no. A navíc, desátý velus přeci nemůže být jen tak ledajaký.
A co se vlastně stalo? Uzavřely se známky, proběhlo soustředění, zamiloval se do mě Čahoun…
Přináším vám krátké úryvky mého života, maličká blábolová zamyšlení, aneb totální výflus: