Vzpomínky Sionnach Dorchadas II

15. ledna 2012 v 14:32 | eM Gee |  Vrakoviště
Tak. Budu vám věřit, že to není tak strašné, a abych pravdu řekla, stejně bych to pro své ego udělat musela.
Jsem líná psát celý název, ale zkratka by v tomto případě byla absolutně nesrozumitelná (kdo by to hledal pod: CSSDNV?), tudíž mi tříslovná verze zní líp.
A jestli byste to chtěli kritizovat, tak máte naprosto volnou ruku. Beru cokoliv, i tvrzení, že "takovou sračku jsem v životě neviděl/a", pokud tam bude vysvětleno, co a jak bych měla zlepšit.
A proč vás vlastně napínám?...


*****

"Neměla jsi to dělat" zakrákal havran a Liška by přísahala, že se zamračil.
"Já vím"
"A přesto necítíš vinu"
"já vím"
"byla na tebe hodná" dorážel opeřenec
"však ještě bude" odsekla liška a mrskla chundelatým ocasem.
Havran se snesl na tělo s prokousnutým hrdlem a zakymácel se. Probodl šelmičku pohledem.
"Uniká" oznámil "neměla jsi to dělat. Potrestají mě za to, že ji nepřepravím"
"zmlkni"
"Co si od toho slibuješ, Sionnach? Tebe to nezachrání"
"ona byla ztracená" zavrčela liška a výhružně nakrčila čenich
"A co když nebyla? Co uděláš, když ji odvedu?"
"v životě s tebou nepromluvím"
"to si budu pamatovat, až se setkáme na rozcestí"
Bez dalších slov klovl havran do hrudi mrtvé dívky, aniž by ji porušil, a vytáhl její vadnoucí duši. Kdyby to nebylo tak vážné, vypadal by komicky, jako když se snaží vytáhnout obzvláště vzpurnou žížalu z hlíny. Pak několikrát zacvakal zobákem, aby ji chytil pevněji a odletěl zavřeným oknem.
"Sole!" zaštěkala liška na odlétajícího Strážce "Já to tak nemyslela!" jenže havran už byl pryč. Hodlala trucovat, ale někdo zalomcoval dveřmi.
"No tak, otevři!" ozvalo se z chodby. Sionnach se otřásla a odkráčela do stínu, kde se rozplynula.
* * *
Liška nesnášela samotu. Jenže jediný, s kým mohla mluvit, byl Havran, který, tak zabraný do svých povinností a poučování o správnosti jednání, byl ochoten zmařit všechny její pokusy o přátelství s jinými bytostmi. A přesto ho měla ráda.
Nesnášela místo, kam se vracela z lidského světa. Nesnášela tu osamělou Temnotu s nijakým pachem, prázdným nebem a houbovitou zemí. A přitom to místo milovala.
Když ji někdo vymyslel, když o ní padla první zmínka, zhmotnila se v dokonale prázdném prostoru. Nic nemělo žádnou barvu. Nevěděli jste, zda vidíte kilometry daleko, nebo vás ukrývá mlha. Nic nemělo ani žádný pach. V Nic bylo dokonalé ticho. Anebo možná nebylo. Bylo tam bílo, anebo černo? Na počátek si Sionnach nepamatovala. Věděla ale, že ji to místo děsilo. Brzy přišla na to, že Nic se dá tvarovat. Jako plastelína, která dostane tvar, když na ní správně zatlačíte. A tak si liška vytvořila Temnotu. Opatrně našlapovala. Kdyby hnula packou jen o trochu rychleji, Nic by se rozestoupilo jako vzduch. Někdy ve chvíli, kdy si tvořila pelech, ji napadla strašlivá myšlenka. Jak jen všechno najde, když všechno bude mít stejnou barvu? Vlastně, kde je to, co vytvořila před chvílí? Už si v Nic připadala jistější. Několikrát kopla nohama, jako by chtěla běžet. Pohybovala se vůbec? Ze zoufalství zavyla a zavřela zelená kukadla. Znenadání se stalo několik věcí. Liška pod tlapkami ucítila studený, mokrý, tvrdý a hrbolatý povrch a víčka jakoby potemněla. Do čenichu ji uhodil studený, vlhký vzduch, vonící mokrou hlínou a páchnoucí něčím, co stoupalo z toho tvrdého, hrbolatého, co se nacházelo pod ní. Otevřela oči do tmy, která se kolem ní rozkládala. Cítila se vyděšeně, ale zároveň jako doma. Bylo to zvláštní.

****
Upřímně doufám, že jste to přežili až ke konci článku, přeci jen, ničit si čtenáře se nevyplácí
, co se rozhodla, že když má čas a materiál, tak konečně něco přidá
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nehorázná. (Tazi) Nehorázná. (Tazi) | Web | 15. ledna 2012 v 18:27 | Reagovat

Super, super, super! Jsem zvědavá, jak to dopadne. Je to hrozně zvláštně napsaný! (:

2 v-e-e v-e-e | Web | 16. ledna 2012 v 18:47 | Reagovat

Taky jsem zvědavá! Je to napínavý, sakra! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama