Leden 2012

Vzpomínky Sionnach Dorchadas III

22. ledna 2012 v 14:59 | eM Gee |  Vrakoviště

Buď pochváleno to velké ego, které mě přesvědčilo sem dát další pokračování. jsem lenoch líná, nebudu to sem dávat po kouíčcích, ale pořádných kusanech. A ono by to jinak bylo nějak moc krátké. JInak jsem rozepsala malý rozbor jednoho svého snu. Až tady tohle doveřejním, můžete se těšit na rodinku, kterou jen tak něco nerozhází, a to ani skutečnost, že jejich koupelnu navštěvuje vraždící příšera :D
* * *

Později byla o své první návštěvě ve světě lidí schopná vyprávět, že stála na zmoklé vozovce za zamračené noci.

Náhle se z dálky přiblížil podivný zvuk a země pod nohama se jí lehce otřásla. Podívala se směrem toho zvuku a do očí ji udeřilo ostré světlo dvou reflektorů. Šílená kovová příšera se přiblížila, rachot byl ohlušující, záře oslepující a liška věděla, že je to nebezpečné. Instinktivně se schoulila a přála si zmizet. Chtěla se vtisknout do země, vypařit se… a najednou byla zpátky v Ničem.

Otřásla se a začala znovu tvarovat.

Když skončila, neřekli byste, že to místo bylo útulné. Byla to nekonečná tmavě šedá rovná plocha s docela měkkým povrchem, podobným mechu a světlejší, lehce flekatou oblohou. Liška se tam cítila v bezpečí. Dala tomu místu otupující příjemnou teplotu a stojatý vzduch. Bylo tam ticho a klid.

Jak byste dokázali nenávidět něco, s čím jste si dali tolik práce?

Nepoznala společnost jiných tvorů, ale byla si jistá, že jí něco schází. A byla přesvědčená, že to, co hledá, najde v tom zlém světě, kde se ocitla dřív.

A tak znovu smutně zavyla.

Na roztřizování nemám náladu

17. ledna 2012 v 19:25 | eM Gee |  Sběr
Takže vám přináším takovou menší směs, změť, no prostě kresbový výflus. Vyhrňtě si rukávy, budete se hrabat v bahně :D

OK: začneme trochu srozumitelně- ilustrace pro kamarádku (doufám, že se budou líbit)
No jo, ohnivá démonka. Jen se mi nepodařilo vystihnout její sebevědomí, ani výraz, promiň, kámo :(

Jméno téhle postavičky se mi strašně líbí. Ai... a já to nebudu říkat. Je to spolužaččin příběh, na jeho publikování já fakt právo nemám. (jo, jo, já vím, že tohle by si na sebe asi nikdy nevzala, ale jak jinak chceš nakreslit větrnou démonku-kabaretní zpěvačku?)

No dobře, s tímhle jsem si mohla trochu vyhrát, přeci jen, odbývat hlavní postavy by se nemělo, no ne? (kombinace stínu a větru, víme?)

PS: Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. Tihle tři nahoře (a možná i pár dalších) byli kreslení v náhlém návalu inspirace, vyvolaném fascinovaným prohlížením obrázků u Čalamády June, takže se ještě jednou omlouvám. ty ruce, vlasy, prostě chabý pokus o inspirování se u tvorby výše uvedené blogařky.
****

A dále ta změť...bez komentáře (ovšem ty vaše jsou-jako vždy-vítány):

Vzpomínky Sionnach Dorchadas II

15. ledna 2012 v 14:32 | eM Gee |  Vrakoviště
Tak. Budu vám věřit, že to není tak strašné, a abych pravdu řekla, stejně bych to pro své ego udělat musela.
Jsem líná psát celý název, ale zkratka by v tomto případě byla absolutně nesrozumitelná (kdo by to hledal pod: CSSDNV?), tudíž mi tříslovná verze zní líp.
A jestli byste to chtěli kritizovat, tak máte naprosto volnou ruku. Beru cokoliv, i tvrzení, že "takovou sračku jsem v životě neviděl/a", pokud tam bude vysvětleno, co a jak bych měla zlepšit.
A proč vás vlastně napínám?...

Co si Sionnach Dorchadas navěky vyčítala

14. ledna 2012 v 17:20 | eM Gee |  Vrakoviště
Jen upozorním, že povídka je momentálně dodělaná, ale předpokládejme, že je celá takovým prologem, charakteristikou jednotlivých postav, z nichž jedné příběh skončil. Jako Poirot. pokaždé tam jde o smrt někoho jiného, ale všechno to ten detektiv spojuje.
A už zas příliš mluvím.
A tady máme odstavec, první rozběhnutí prstů po klávesnici, kdy moje hýčkaná lištička poprvé otevřela očičko na svět:
******

Výflus devátý: krátce o intuici

6. ledna 2012 v 20:12 | eM Gee |  Výflusy

Taky jste někdy měli pocit, že jste něco prošvihli? Něco, co se nebude jen tak opakovat, něco, co nepočká? Mně se to stalo zrovna včera, když jsem musela místo tréninku zůstat doma a učit se na zeměpis (z něhož mám nakonec jedničku, hurá! :D).
Sestra šla na trénink sama, beze mě. A zrovna přišel Pan Dé. A prý se po mně ptal. A když mi to sestra řekla, tak podivně mi zatrnulo v žaludku, prostě jsem tam být měla.

There was something in the air,
something what is really rare.
I should go but i did not
I missed my chance on…
what?


Ve vzduchu okolo mě
Vznášelo se neznané
Něco co se nestává
Na city si zahrává
Něco jsem zmeškala,
Co? To je ta otázka

zmateně Vaše