Prosinec 2011

Výflus sedmý: Stroj života potřebuje promazat

24. prosince 2011 v 22:17 | eM Gee |  Výflusy
Jsem zděšená ze svého života. Připadám si jako prázdná skořápka, forma člověka, do které nebylo vlito nic, a co se jenom pokouší být tím, čím chce.
Sleduji na sobě chování lidí v mém okolí. Kopíruju je. Bez mrknutí oka, bez toho, že bych si to uvědomila. Chci zapadnout a hledám nejlepší způsob.

Prozatímní řešení. Tak by se dal nazvat můj problém. Improvizace. Nic nikdy neplánuju dopředu, můj život se skládá z provizorních součástek, které měly být původně nahrazeny trvalými, ale zapomnělo se, a tak soukolí závisí na částech, které jsou stavěné na mnohem menší a kratší zátěž.
Zdá se mi, že se asi všechno zhroutí. Celé soukolí potřebuje generální opravu, totální přestavbu, rekonstrukci do posledního šroubku, jinak hrozí destrukce. A to je něco, co nechci.
Chci si vštípit masku, najít správné chování ve všech situacích, nemuset před určitými lidmi skrývat to a před jinými něco jiného. Chci vzít gumu, zmuchlat pokreslený papír, začít novou stránku…
Držte mi palce, chci si postavit pevný život do konce prázdnin :)

PS: Veselé Vánoce :D

Výflus šestý: Baliči

12. prosince 2011 v 20:25 | eM Gee |  Výflusy
Odjakživa se na mě lepily zjevy, příšery, smraďoši, a vůbech pochybné existence, o nichž bych si nedokázala představit, že bych jim kdy dala pusu byť jen na tvář. Ne, já nemůžu mít normálního ctitele, mě musí balit jen podivíni.
Je to tím, že jsem sama podivín, nebo prostě ti normální nemají dost sebevražedných sklonů?
Upozornění:Článek je plný falešných jmen. V blízké budoucnosti plánuju vytvořit jejich seznam, jinak se mi začnou motat :D


Případ číslo jedna) Univerzální technika komplimentů:
"No, a ty jsi kdo?" otázal se mě (říkejme mu třeba) Ondra, pětadvacetiletý chlápek, který se rozhodl naučit plavat, a tak chodí k nám a plave pod kamarádovým velením. Stála jsem na kraji bazénu a hodlala celé družstvo po dvojicích naházet do vody, aby kamarád mohl změřit jejich časy.
"eM. Cvičím tady neplavce." (rozumějme, nemůžu říct pravý jméno ani své, ani svých známých…)
Ondra se na mě zadíval takovým zvláštním výrazem "A mě je to jakože blbý, tykat trenérce" a vypadal, že to myslí smrtelně vážně.
Zasmála jsem se. Vždyť je tak o deset let starší než já. A od té doby mi tyká.

Případ číslo dva) Pojďme kousek stranou…:
Na letním soustředění se dějí divy. Získala jsem si dobrou přízeň starších hochů, čehož jsem si neuvěřitelně vážila, a vážím pořád, a kteří se mnou jsou schopni mluvit na rovinu. Ale otázkou zůstává, jak moc na rovinu je "na rovinu".
Zuka má také dvacítku za sebou a myslím, že už docela dávno. Poznala jsem ho až na tomto soustředění, a myslím, že i přes to, že se o něm říká, že je prasák, má docela inteligentní názory a dobře se s ním povídá. Všiml si mě pravděpodobně díky tomu, že jsem byla jedna ze dvou holek v "běhacím týmu" (you really don't want to know what was that). Jednou večer, po plavání, když jsem si sundala čepičku, se ke mně přitočil a dával si dobrý pozor, jestli tam není trenérka.
"eM?"
"No?"
"Nechtěla by sis… zacvičit… jako silově… večer…?" možná to teď tak nezní, ale ten tón v tu chvíl, a celá ta atmosféra…
"Dneska ne, Zuko, dneska už bych neuzvedla ani činku…"
"No, já myslel… jakože… no… jiný cvičení…"
Myslím, že můj nevěřícný pohled vypovídal za všechno, a doufám, že jsem pochopila dobře.
"Víš, že mi je teprv čtrnáct?" a raději jsem se otočila k odchodu. Později, poslední večer, mi nikdo nechtěl věřit, že jsem tak mladá. Dozvěděla jsem se, že mě tipovali na šestnáct a potom hádali datum mých narozenin. :D

Případ číslo tři) Vylučovací metoda:
S tímto jsem se setkala nedávno přímo ve škole. A dokonce v lavici, jaká je za mnou, kde sedí jistý Tonda. Na tomhle klukovi mi vadí jeho vlezdoprdelkovství. Ale to patří jinam. Byl to asi nejkurióznější případ zjišťování "jak na tom jsem", neboť šel rovnou do jmen.
"A líbí se ti Z nebo H nebo…"
"Na a ne a ne. Mně se nelíbí nikdo ze třídy, víš?"
Tonda se zatvářil trochu dotčeně "Víš, já mám taky city, abys věděla" a já se jenom Přibyle otočila, abych se mu nesmála do očí.
Dovedete někdo pochopit, proč mě odpověď "A já mám žaludek" napadá až teď? Asi jsem vážně zpomalená.

vaše p...o...m...a...l...o...u...č...k...á...

Nikoho nezajímá ten tvůj otrávenej xicht...smile!

9. prosince 2011 v 19:57 | eM Gee |  Sběr
Ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že je jednodušší se tvářit, jako by se nic nestalo, než své problémy řešit s někým, koho to nezajímá, kdo je nespolehlivý, a nedejbože by vás vyslechl jen kvůli vlastnímu prospěchu.

Výflus pátý: Do oddílu přišel nový kluk!

7. prosince 2011 v 18:56 | eM Gee
Ne, fakt se mi nelíbí. Ne, ani trochu. Jo, nenávidím ho. Ne, není stejně starej. Jo, je to dítě, který trénuju já.
Zavraždit, umlátit, utopit, rozčtvrtit, upéct a navrch přidat šlehačku a pomazat kyselinou chlorovodíkovou pro lepší trávení.

Sbírám do Sběru: Podzimní Liška

2. prosince 2011 v 17:56 | eM Gee |  Sběr
Po trošku delší době jsem vytáhla tablet, pustila corel Painter Sketch Pad a za neustálého mačkání ctrl+s (poučení z minulých pokusů) jsem se pustila do díla.
OK, někdo tak antitalentový jako já by tablet v ruce mít neměl. Obzvlášť, když ho nedokáže využít naplno a strašně ho šetří.
Ale, když tady je taková modrá, chladná nálada (ne, že by mi to vadilo I ♥ blue, ale přeci jenom), má možná smysl sem dát něco teplejšího.