Výflus čtvrtý: Magický západ slunce

30. listopadu 2011 v 17:41 | eM Gee |  Výflusy
Hurá, ještě žiju :D
Právě jsem si vzpomněla na jednu skoro nadpřirozenou příhodu, která se odehrála při jízdě ze závodů domů. Vezli jsme Pana Dé a kamarádku Ká domů.



Byl večer, ale v létě se tomuto času říká odpoledne. Minutová ručička na hodinkách se totiž jen váhavě pohybovala k dvanáctce a ta hodinová se na oddych zastavila u pětky, než se vydá na zdlouhavou cestu k číslu šest.
Slunce zapadalo v měkkých peřinách malých, rozfoukaných obláčků a mezi kopečky prosvítala narůžovělá obloha a poslední paprsky se draly skrz okýnka auta až k nám, vybízejíc nás ke sledování této světelné hry.
Opustila jsem všechny myšlenky, které mi putovaly hlavou, a zahleděla se k západu, jak už udělali i ostatní. Nechala jsem se naplnit paprsky, naplnit růžovou a napadlo mě, jak krásné by bylo strávit takový večer ve dvou v parku, sami, držíce se za ruce, a v tichosti pozorovat, jak svět předává všechny své barvy zpátky slunci, které je využije pro svou podvečerní paletu.
A začalo mi z toho být tak nějak smutno. Cítila jsem se osaměle. Tak osaměle a opuštěně, až to fyzicky bolelo. Ale než jsem stačila upustit byť jedinou smutnou slzu, vedle mne, ať to zní přihloupleji, se objevila dobrá síla, neviditelný, nehmotný pocit štěstí, tak silný, že jsem se nemohla smát, jen s povděkem položit hlavu na jeho rameno, pokud by to šlo.
A pak Pan Dé odtrhl oči od slunce a podíval se na vozovku před námi. A ten pocit zmizel tak náhle, jak se objevil.

A já chci vědět: Co se vlastně stalo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scarlett Flame [Tazi] Scarlett Flame [Tazi] | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 19:27 | Reagovat

Ou, ou, ou...
Tak jo, položím Ti otázku na tělo. Jsi bývalá Meisil? ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama