Listopad 2011

Výflus čtvrtý: Magický západ slunce

30. listopadu 2011 v 17:41 | eM Gee |  Výflusy
Hurá, ještě žiju :D
Právě jsem si vzpomněla na jednu skoro nadpřirozenou příhodu, která se odehrála při jízdě ze závodů domů. Vezli jsme Pana Dé a kamarádku Ká domů.


Výflus třetí: malý (velký) závodový zmatek

27. listopadu 2011 v 15:03 | eM Gee |  Výflusy
Tak. Závody za mnou. Co víc si přát?
Osobní rekordy? Jasně, na třech ze čtyř startů! Na stovku kraula mám vteřinu, na polohovku taky a do stropu skáču radostí z času 37,4 na pade motýl.
Ne, že by mi teď mohl kdokoli rozumět :D

Výflus druhý: setkání a veřejné mínění

18. listopadu 2011 v 17:38 | eM Gee |  Výflusy
Poslední dobou mi totálně chybí inspirace. Můj svět se točí okolo plavání, plavání a zase plavání, z čehož plyne, že nemám moc čas na co jiného (vidíte to? Založím si nový blog, a hned si stěžuju)
Na druhou stranu, jsem ráda, že mám co dělat, na rozdíl od mnohých mých vrstevníků.

Ohnivá bojovnice

17. listopadu 2011 v 18:42 | eM Gee |  Sběr
Jelikož moje ego potřebuje ve skutečném světě prostor letištního hangáru, musím se trochu předvést. Zde, respektive níže, můžete vidět výplod mé fantasie, desetiminutovou čmáranici tužkou, gelovkou a čtyřmi pastelkami. Co dodat?
snad: Pohleďte

jen tak čistě mimochodem, nezná někdo nějakou dobrou muziku? Nějak mám už všechno ohraný...

Výflus první: Ahoj

17. listopadu 2011 v 12:14 | eM Gee |  Výflusy
Takže... Ahoj
Říkejte mi eM Gee, nebo, pokud vám to tak vyhovuje lépe "Dží". Je to zkomolenina začátečních písmen mého jména a příjmení.
Je mi patnáct let, bydlím v jednom větším městě a nemám zrovna moc volného času. Jsem závislá na sportu, zelenině, ovoci, čokoládě a lidech z oddílu. Dobře, takhle se to říct nedá. Jsem závislá jenom na jednom z nich, a ten to neví.
A přece je na tom něco divného, protože do něj nejsem zamilovaná. Alespoň já to tvrdím. Ostatní mi vlastně každou chvíli namlouvají, že ho zbožňuju, a tak, chtě nechtě, jsem tomu asi uvěřila. Kdoví.
Co se blogaření týče, měla jsem dva blogy, z nichž jeden jsem měla opravdu ráda. Ten jsem opustila vlastně jenom z toho důvodu, že nechci, aby o mých mozkových pochodech četli a následně se zmiňovali rodiče. A ani rodiče by mi tolik nevadili, jako to, že moje výplazy mozku čtou i prarodiče, z čehož jsem nějakou dobu měla noční můry.
Chci začít od znova, kompletně přestřihnout svou blogovou minulost, zavřít dveře a udělat tlustou čáru. Najít si nové blogy, na které budu chodit ráda, a které se svým zaměřením tomu mému blíží.
Chci sem psát jednoduše a tak, jak se zrovna cítím. Chci přidávat zkušenosti, moudra, ale hlavně se chci vypsat ze zmatku, který se mi čím dál častěji tvoří v mozku.
Ať žije ono nenasytné ego, které mě přimělo založit blog!