Žiju, jen ne tady

20. října 2012 v 16:05 | eM Gee |  Výflusy
Poslední příspěvek před sedmnácti dny? zajímavé. Fajn, tak teda opět pošpiním internet svým příspěvkem (taky máte občas pocit, že lijete saponát do květináče a myslíte, si, že to té kytce pomůže?)
Poněvadž jsem líná a neinspirovaná, mělo by to dneska být docela krátké a v bodech:
  1. Začala jsem konečně pořádně trénovat. Od pondělí hodlám najet na stoprocentní docházku.
  2. Občas se mi stane, že mě lidi obviňují z toho, že jsem štíhlá, i když žeru žeru a žeru. Ono kdybyste za hodinu uplavali tři kilometry a opakovali to každý den a necpali se smaženým a mastným, tak jste na tom stejně. Jenže on ten trénink taky trochu bolí, a tak je pro spoustu lidí jednodušší nejíst, že?
  3. Když trénuju děti, lezu do vody a podpírám je, natahuju jim nohy a bublám s nimi do vody. Je to sranda, akorát mi je vždycky strašná kosa.
  4. poslechněte si tuhle písničku, je naprosto dokonale skvělá:


  5. ehm, nakreslila jsem takovou hovadinku. Pět minut v programu Malování, náhlý mozkový zkrat při čtení knížky v originále... No hádejte, z jaké knihy/série to je?
    Pro zvětšení klik!


  6. jo a ještě tohle je takový sladký:

Oukej, tak to by asi bylo všechno. Mějte se famfárově, než zas něco zničím :D
 

výflus třicátý sedmý

3. října 2012 v 22:08 | eM Gee |  Výflusy
When I'm weary, feeling small, when tears come to my eyes, who will dry them?
Už nechci.
Už mě to nebaví.
Nedokážu to.
Skoro každý večer to samé.
Chvíli přemýšlím, co jsem dokázala, a pak začnu brečet. Zdá se, že mě nikdo nemá rád. Ba dokonce že se nemůže najít nikdo, kdo by mě mohl mít rád a koho bych mohla mít ráda já.
Přemýšlím nad tou smutnou skutečností, že si nejlíp popovídám s o pět let mladším špuntem, že tu není nikdo starší, kdo by mě objal.
Přemýšlím nad tím, že jsem průměrná. Hnusně průměrná. Nejsem ani hezká, ani hnusná. Fajn, mám vypracované tělo, ale kdo che kulturistku? mám divný, nevýrazný obličej a oči, které nikdy nejsou stejné. Vlasy průměrné kvality a nudné barvy. Styl oblékání strohý a nudný. Když mluvím, usínají ještě v Austrálii nudou, a to bych přísahala, že mě stejně nikdo neposlouchá.
Ono je totiž jedno, kolikrát řeknu "ahoj", protože mě nikdo nevnímá. Rozhodně ne nikdo, kaho si všimnu já.
Někdy si říkám, jaké by to bylo, nemuset s nikým přátelsky mluvit. Bylo by to jednodušší? Seděla bych v lavici sama a dělala si svoje projekty?
Nechci mít nikoho ráda. Už jenom ta schopnost je bolestivá. Jaké by to bylo teprve, kdybych někoho potkala? Agonie? Mohla bych dělat patoložku nebo bych mohla tvořit vycpaná zvířata a ani by to se mnou nehnulo.
Když nemám o koho se opřít, no tak se zhroutím a pazím se dál. No tak holt nebudu cítit. No tak holt budu otupělá.
No a co, že by ten život byl prázdný?
Vždyť tu stejně není nikdo, kdo by mohl mít rád mě nebo já jeho.
Vždyť se na to můžu...
ubrečená kráva

Malé střípky

22. září 2012 v 19:07 | eM Gee |  Výflusy


1) Večer takhle rozsvítím v pokoji, neboť dny se krátí a já zůstávám vzhůru i po osmé (s čímž se díky nastávajícím ranním tréninkům budu muset rozloučit...), a ono to vyloudí tlumené "prsk", ve vypínači se zajiskří a celý dům se ponoří do tmy.
"Jé" slyším zdola mamku, které se vypnula televize a digestoř, "vypadly pojistky". A už slyším, jak se otevírají dveře na chodbu a o vteřinu později se celé naše bydlo opět rozzáří jako vánoční stromeček. Vyvaleně zírám na strop, kde místo šesti žárovek svítí jen pět.
Dopr...ehm...čic!
Sbíhám dolů, přehrabuju se v šuplíku a nakonec s obrovskou úlevou nacházím krabičku se čtyřiceti wattovou žárovkou. Poslední žárovkou, kterou máme doma jako náhradní.
Můžu jenom doufat, že mají v obchodě ještě nějakou zásobu, protože příště, až zas něco praskne, budu mít o světlo míň. A až znovu a znovu... No, pravděpodobně budu potmě.
Fakt díky, EU, že jsi nás zachránila od těch fujtajbl klasických žárovek...

2) To, že rostu, jsem brala v šesti, v deseti i ve třinácti, ale v šestnácti už bych měla více mén zůstat taková, jaká jsem. A pokud metr nelže, už drahnou dobu měřím 170 cm a nikam dál se neposunuju. Moje kalhoty si o tom myslí své. Pokaždé, když se do nich nasoukám, výsměšně se mi vytáhnou nad kotníky a já vypadám jak blbeček. A to jsem si, prosím, nedávno kupovala nové a delší. Buďto si ovšem odpochodovaly někam pryč, nebo se srazily, nebo jsem z nich vážně vyrostla... Každopádně mi mrznou kotníky a já s tím nemůžu prakticky nic udělat. Asi si pořídím návleky.
Zelená taška přes rameno Canzoni


3) Mám takovou úchylku na tašky přes rameno, a pokud se do nich vejdou alespoň tři učebnice a odpovídající množství sešitů, tak mám msto očí srdíčka. No a tahle....
Akorát že můj šatník se z velké části skládá z neagresivní červené, tmavé modré a velbloudí... No a já vážně nemám ani tucha, jak a s čím bych to kombinovala.
Ale je nádherná,
Úchvatná,
Skvělá...
Jsem cvok.






Měla bych si přepsat zápisky do šešitů. Měla bych dopatlat tu prezentaci do školy. Měla bych toho udělat ještě hodně. No jo, jenže komu by se chtělo.

BTW, čte to tady ještě vůbec někdo? Sice to přidávání dalších výflusů neovlivní, ale docela by mě to zajímalo, protože se mi na hlavní stránce na blog.cz už pár týdnů zobrazuje: "Vítej, em-gee! Včera navštívilo Váš blog 0 lidí".
 


A co když...

17. září 2012 v 19:59 | eM Gee |  Sběr

Bylo přesně 22:15. Horký vzduch letní noci byl nehybný a dusný. Karel seděl na terase a zamyšleně hleděl na neotevřenou lahev vína. Byl to těžký den. Poté, co se roznesla ta znepokojivá zpráva a lidé na ulicích propadali panice, bylo na něm, světoznámé tváři vědeckého splečnosti, aby nepodložená podezření označil za podvod.
Ne, že by těm povídačkám nějak zvlášť věřil, přesto, nestávalo se každý den, že by se hned na několika místech zároveň objevily báchorky se stejným popisem. Bylo na tom cosi děsivého.

Nový kabátek

16. září 2012 v 22:12 | eM Gee
Tak, překopala jsem vzhled. Konečně ze mě opadl alespoň kreslící artblock, takže v záhlaví vidíte můj původně propiskový čmářuch. Náhodou jsem na to docela hrdá, ty kolečkové lístečky mi daly zabrat a málem jsem si na nich uhnala zánět karpálního tunelu.
Kdo pozná záměr toho stromu, nechť se zasměje
Kdo dokáže spočítat listoví, ať si dopřeje zmrzlinu nebo horkou čokoládu (dle chuti)

Ach, nesmím zapomenout fakt, že jsem toto tvořila myší. Mám sice tablet a čmářu na něm poměrně dost, ale byla jsem nějak líná... :D


Moc děkuji Claris* z crazy-art za to, že vytvořila naprosto skvělý design, který byl úchvatný svou jednoduchostí a prostě krásný. Sloužil mi věrně a bezchybně. Díky.
(klik ↑)

Nový vzhled by se měl zobrazovat zhruba takto:
(klik ↑)
Aby to sedělo, nastavovala jsem odsazení stránky. Nevím, co to udělá na monitoru o jiném rozměru, než jakým disponuje můj notebook. Pokud by se vyskytly potíže se zobrazením, neváhejte a ozvěte se v komentářích nebo na mail (viz dolní volitelný box). Pokud vám nesedí barva písma, odkazů nebo jinak (nejde přečíst, křičí až mi z toho praskají sítnice...), ozvěte se s návrhem na příjemnější barvu.

Budu ráda za jakýkoli ohlas.

Další články


Kam dál